Povolili byste eutanazii?

Sebeobětování i zneužití bezbrannosti nemocných. Víra – beznaděj. A vše zastřeno slovem „smrt“, jež se bezpochyby pro mnoho pacientů stává jedinou formou spásy. Smrt, s níž paralelně souvisí otázka pomíjivosti života, smyslu našeho bytí. Jak jsme na tom s otázkou ohledně jednoho konkrétního způsobu smrti – povolili byste eutanazii?

Problém z morálního hlediska

Ačkoliv je smrt chápána jako nedílná součást bytí, eutanazie (tj. asistovaný odchod ze života) je tématem značně kontroverzním. Zřejmě je to dáno i křesťanstvím hlásajícím, že Bůh dal lidem život a ti se jej nemohou dobrovolně zřeknout (s tímto koresponduje i problematika sebevražd) a svůj život ukončit. (Pozn. Existuje bůh?)

Ačkoliv se v současné době v České republice drtivá menšina populace hlásí k praktikujícím křesťanům, křesťanské tradice jsou u nás hluboce historicky zakořeněné. V praxi to znamená, že stále nejsme tolerantní k porušování desatera či aspektům, které s desaterem souvisí. Někdy se až může zdát, že nad člověka stavíme zvířata. Zvířata, když jsou nevyléčitelně nemocná a trpí bolestí, jejich páníčci zkrátí utrpení. Nicméně lidem žijícím na našem území je tato možnost stále odepírána.

Z morálního hlediska je bezesporu eutanazie problém. Člověk je nejdokonalejší bytostí, která myslí a podílí se na rozvíjení kultury. Tímto se člověk zcela vymezuje z celé živočišné říše. Dle Listiny základních práv a svobod je lidský život hoden ochrany již před narozením a nikdo zbaven života být nemůže. Nelze předpokládat, že jsou tímto myšleny pouze nejzávažnější trestné činy, tj. vraždy. V zásadě to znamená, že na smrti člověka se nebude podílet nikdo jiný. Eutanazie je ovšem asistovanou formou smrti, to znamená, že je zapotřebí další osoby, která života dané osoby života zbaví. V tomto ohledu, jenž listina uvádí, je eutanazie v České republice nepřípustná.

Váš názor je důležitý
Důležitý je většinový názor společnosti.

Eutanazie? Moje rozhodnutí!

Zkusme tedy na problematiku nahlédnout z jiného úhlu. Člověk je bytostí samostatnou, která od poměrně útlého dětství rozhoduje o svém jednání (to je korigováno zákony, hodnotami a normami, jež daná společnost ctí – pozn. Funguje náš systém jak má?). Jeho činy jsou tedy motivovány zpravidla vlastním úsudkem. Pokud se tedy člověk rozhodne svůj život dobrovolně ukončit, nemělo by mu v tom být bráněno. V případě sebevraždy člověk leckdy špatně vyhodnotí vzniklou situaci (mozek je přeci jen biochemický stroj), eutanazie je v tomto však jiná. Představuje možnost ukončení bolesti, která je zpravidla spojena se stářím.

Eutanazie ukončí utrpení

Vysoká úroveň zdravotnictví a péče o nemocné jedince napomáhá tomu, že lidé se dožívají vyššího věku a těší se relativnímu zdraví. Při sebemenších obtížích jsou lidem předepsány patřičné léky, závažnější problémy jsou řešeny operativně. Možná to bude znít poněkud cynicky, ale délka života člověka se „uměle“ prodlužuje, lidská schránka chátrá a ani sebelepší zdravotní péče nemůže eliminovat bolest a utrpení, jemuž jsou lidé na sklonku svých životů vystaveni. Člověk, jenž toto nezažil na vlastní kůži, nepochopí. Není však horšího pohledu než na jedince vám nesmírně blízkého, který provázel větší část vašeho života, byl plný sil, a nyní je upoután na invalidní vozík nebo lůžko, je nemohoucí – plně odkázán na pomoc okolí. Samozřejmě existuje paliativní péče, která zmírňuje nejenom bolest fyzickou, ale rovněž usiluje o minimalizaci obtíží psychických. Člověk, třebaže nevyléčitelně nemocný, si tak až do okamžiku smrti zachovává vlastní důstojnost. Právě eutanazie se jeví jako cesta, jak utrpení všech zúčastněných (nemocného i jeho nejbližšího okolí) ukončit.

Nemocnice. Zde chce dlouhodobě trávit čas jen málokdo...
Nemocnice je místo, kde by chtěl dlouhodobě trávit čas jen naprostý blázen.

Zneužití eutanazie

Vedle výše uvedeného je bezesporu problémem i případné zneužití eutanazie (např. z důvodu dědického řízení apod.). Avšak společnost, která se vyznačuje vysokým byrokratickým zatížením, je s to si ohlídat i tento potenciální problém a eliminovat případná rizika. Navzdory tomu, že eutanazie je tématem nesmírně citlivým a intimním, přítomnost nezávislého svědka by mohla být ku prospěchu věci.

Jak již bylo napsáno, nabízí se řada důvodů, proč dosud nebyla eutanazie legislativně schválena. Nemalou roli v tomto směru hraje náboženské přesvědčení, které hlásá, že si člověk nemůže dobrovolně sáhnout na život. Odpůrci mohou namítat i právě zneužití. Není však pravdou, že pro člověka trpícího nevyléčitelnou nemocí, pro člověka, jehož ze spánku vytrhávají nesnesitelné bolesti (jež není s to potlačit ani morfium), se smrt stává jedinou formu vysvobození?

Co se zeptat zdravotníků?

Nabízí se otázka, jak se k problematice eutanazie staví zdravotní personál. Jejich práce je sama o sobě velice psychicky náročná, což je znásobeno v případech, kdy jsou dennodenně nuceni nejenom pečovat, ale dívat se na člověka zmítajícího se ve smrtelných křečích, člověka, kterému nemohou jakkoliv pomoci. V těchto případech je zajisté lépe zvolit cestu dobrovolného odchodu ze světa, a to navzdory náboženskému přesvědčení a otázkám s tím spojenými. Zdravotníci jsou, možná i pod vlivem své profese, kupodivu vůči eutanazii shovívavější než majoritní společnost. Zřejmě je to dáno tím, že se se smrtí setkávají častěji a vědí, co ji provází. Oni jsou těmi, kdo musí být schopni psychicky zvládnout pohled na trpícího člověka, jemuž pomoci nemohou. Názor zdravotníků by v otázce eutanazie měl být prvořadý. Právě oni mohou široké veřejnosti přiblížit to, co nám zůstává skryto.

Co když nejsem křesťan a chci eutanazii?

Život člověka je podmíněn vnějšími okolnostmi. Ty formují lidskou osobnost, která však již dále jedná v souladu se svým osobním přesvědčením. Ateista, jenž není svazován vírou, nevěří v posmrtný život, by měl mít plné právo na to se rozhodnout, jak bude jeho život ukončen. Pokud o tom budou rozhodovat pouze tito lidé, jichž se eutanazie bezvýhradně týká, lze potlačit hrozbu zneužití. Tak jako nikdo nemůže určovat životní osudy člověka, nemůže ani rozhodovat o tom, jak bude život jedince ukončen. To je nepopiratelné právo pouze toho, jehož se to týká.

Na eutanázii hlavně opatrně…

Problematika eutanazie musí být nejprve projednána na celospolečenské úrovni, aby mohlo dojít k jejímu legislativnímu schválení. K „asistovanému odchodu ze světa“ musí být přistupováno maximálně citlivě, je třeba vnímat tento čin jako zcela intimní záležitost. Toto si musí společnost uvědomit. Tak jako nikdo nemá právo člověka soudit za jeho fyzické potřeby, nikdo se nedokáže vžít do člověka trpícího fyzickými bolestmi. Určení pravidel, za jakých lze člověka zbavit života, je zcela jistě nutností – zejména v případě, že je jedná o jedince, jehož psychický stav mu neumožňuje dát souhlas s výkonem. S největší pravděpodobností by jej udělili nejbližší rodinní příslušníci, pro něž by samotné rozhodnutí zcela jistě bylo nesmírně stresující záležitostí. Bylo by také zapotřebí psychické podpory ze strany zdravotníků. Kooperace mezi těmito dvěma skupinami by byla nutností.

Šance na důstojný odchod?

Vysoká úroveň soudobé medicíny lidem umožňuje žít delší a mnohdy kvalitnější život. Nicméně každá mince má své dvě strany a ani člověk, který se poměrně dlouho těší dobrému zdraví, netuší, jaký bude konec jeho bytí. Představa, že zemřeme pokojně ve spánku, je pro většinu populace nedosažitelná. Možnost rozhodovat o svém bytí a stejně tak o konci svého života by mělo být nepopiratelným právem každého z nás. I proto, že nikdo by nechtěl strávit poslední týdny, měsíce či roky upoután na lůžko, v lepším případě vnímat veškerou bolest, v horším se nacházet pouze ve stavu jakési hibernace.

Rodiny, jejichž členové by se pro eutanazii rozhodli, by neměly být společností lynčovány, protože nikdo z nás není natolik empatický, aby byl s to se sžít s bolestí jiného člověka. Zdravotníci se již v tomto okamžiku k eutanazii staví vstřícně, neboť jsou se smrtí dennodenně konfrontováni a ví, že ne všem pacientům mohou od jejich trápení pomoci. Eutanazie se jeví jako řešení, jak důstojně „odejít“ z tohoto světa, zbavit sám sebe bolesti a nelidského utrpení.

Eutanazie - šance na důstojný odchod?
Eutanazie je někdy jedinou šancí na důstojný odchod.

Povolili byste eutanazii?

Článek se, pravda, přiklání na jednu stranu, nicméně argumenty proti jsou zde také dobře zmíněny. Důležitý je váš názor.

Jak již bylo napsáno, jsme křesťanský národ. Třeba otázku víry podceňujeme a vlastní rozhodnutí ukončit život by nám mohlo přinést ještě větší utrpení.

Anebo by (bez dostatečných ochranných nařízení) mohlo opravdu docházet ke zneužívání eutanazie za vidinou dědictví. Kolik starších lidí nalezneme v domově důchodců, protože je potomci vystrnadili z hezkého baráčku.

Bez správného vyjádření kvalifikované doktora bychom též mohli zbytečně přijít o další cenné životy.

Za zmínku stojí také střet názorů kněze Marka Orko Váchy a poslankyně ANO Věry procházkové v debatě DVTV:

Otázka je přesto prostá: povolili byste eutanazii? Stačí odpovědět ANO či NE (pod článkem). Uvidíme, jak moc je tato otázka k věci. Nechceme být neobjektivní, ale pravdou je, že se v drtivé většině setkáváme s názorem, kdy lidé jednoznačně hlasují pro eutanazii. Je tedy podivné, proč tu ještě možnost eutanazie není.

Takže co na to anonymní hlasování?

Můžete se i zapojit do diskuze pod článkem.

Filters Sort

Pro web upravil: Jeronym

Povolili byste eutanazii?

Povolili byste eutanazii?

Hlasování již proběhlo. Děkujeme.
Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
nejlépe hodnocené
nejnovější nejstarší
Inline Feedbacks
View all comments
Miklus
Miklus
10. 5. 2020 8:29

Povolit to je jasneee